Přestože je období zimního spánku a nemocí, rozhodli jsme se nelenivět a protáhnout své zimou ztuhlé nožky a podívat se trošku po okolí Brna a zahrát si i trochu her.

Sraz jsme měli v neděli brzy ráno, společně jsme jeli autobusem do Křtin a pěšky se vydali k jeskyni Výpustek. Protože letos procházíme archeologickým výcvikem a celý leden jsme věnovali ověřování našich biblických znalostí, celé hry při výletu byly ještě laděny do tohoto tématu. Začali jsme tedy stavbou Babylonské věže – ale nebyla to ledajaká věž, museli jsme se co nejvíce přiblížit velikosti jednoho metru. Jedné skupince se to dokonce podle Vaškova měření podařilo. Čekala nás návštěva jeskyně s velmi milou průvodkyní, kdy jsme se dozvěděli plno věcí z historie vojenského krytu a i přes prvotní technické problémy s osvětlením mohli i prozkoumat jeskynní část. Dokonce jsme viděli dva netopýry a malé krápníčky. Po ukončení prohlídky jsme si vyšlápli kopec a pořádně se naobědvali, abychom měli sílu na trasu, která nás teprve čekala.

Zahráli jsme si další hru – abychom si lépe zapamatovali Ježíšovo „první budou poslední a poslední budou mezi prvními“, šli jsme jako husy a poslední musel vždy všechny předběhnout na začátek. Tím nám cesta velice rychle ubíhala, až nás čekala třetí biblická hra. Měli jsme se vydat do Jeruzaléma obětovat zápalnou oběť, ale nesměli nás přepadnout lupiči sněhovými koulemi. Z obou skupinek se větší části podařilo probojovat, a tak jsme mohli vejít do Babic. Zde nás ale čekal další úkol – například prorok Ezechiel dostal od Pána Boha zákaz mluvení, pokud mu sám nepřikáže opak. Abychom si vyzkoušeli takového „bobříka“, museli jsme průchodem přes celé Babice mlčet. A trvalo to docela dlouho. Ale všem se nám to podařilo.

Po překonání menšího úseku přes silnici jsme mohli opět procházet zimním lesem, kde jsme měli další hru. Protože jsme si na začátku opakovali důvod stavby Babylonské věže, a to strach z další potopy, pokoušeli jsme se před nečekanými potopami zachránit vyšplháním na blízké stromy či pařezy. Občas se někdo „utopil“, ale naštěstí jsme mohli pokračovat dál, až jsme přes nejhorší kopec sešli k arboretu. To byl nejobtížnější úsek cesty za námi a my pomalu scházeli z kopečka do Bílovic nad Svitavou, kde jsme v zahrádkách dokonce spatřili první sněženky.

Po cestě z Těsnohlídkova údolí jsme si vyzkoušeli, jak se asi cítila Lotova manželka, když se při odchodu z domova proměnila v solný sloup. Touto hrou jsme kolemjdoucí na sebe nejvíce upozorňovali a mnozí se dokonce zastavovali a říkali, že nám závidí, že si hrajeme na sochy. Nožky nás už začaly bolet čím dál více, ale statečně jsme došli na začátek Obřan, kde nás čekala poslední hra. Museli jsme chytit utíkajícího Vaška a jako žena v evangeliích se dotknout třásní jeho šatu – v našem případě batohu. Vydolovali jsme ze sebe poslední zbytky energie, všichni jsme nakonec Vaška chytili a při čekání na tramvaj jsme byli odměněni. I když nás už všechny bolely nohy a byli jsme velmi unavení, pořád nám zbývala energie na úsměvy a jsme rádi, že jsme mohli vidět zasněženou přírodu, trošku si zakoulovat a být spolu na výletě.

http://pandybrno.rajce.idnes.cz/Vypustek_-_Babice_-_Bilovice_-_Obrany_15._2._2015

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *