…po plahočinách Járy Cimrmana z Lomnice do Nedvědic.

I když prosinec hlásí začínající zimní období, v Pandím oddíle jsme se studeného počasí nezalekli a šli na výlet. V rámci celoroční hry čteme Lesní noviny, učíme se více pozorovat a poznávat zvířata i rostliny a dozvídáme se jejich návyky a zkoumáme prostředí přírody. V neděli ráno byl sraz téměř za tmy, ale i přesto jsme se těšili a usmívali. Cestou ve vlaku jsme zkoušeli plnit první hru – v abecedním pořadí jsme museli ke každému písmenu vymyslet slovo, které zrovna vidíme. I když se to prvně zdálo těžké, všichni abecedu splnili před přestupem na autobus. A z autobusu jsme se již vydali po stopách Járy Cimrmana. A protože stezka vede do kopce, ne nadarmo se zastavení nazývají plahočiny.

Plahočení do kopce bylo poměrně úmorné – navíc nám ho komplikovala velmi hustá mlha, vynechaná plahočina č. 2 a chybějící text u plahočiny č. 3. Přesto se počasí na kopci zlomilo, my vykročili z mlhy, viděli ji za sebou a užívali si zubaté zimní sluníčko. Na jedné z plahočin jsme dokonce měli výhled na Alpy J Zdolali jsme kopec a díky opadlé mlze jsme už i více pozorovali zimní les, zapomenutá jablka, šípky a jeřabiny. Na poslední plahočině jsme se pořádně naobědvali, posilnili horkými čaji a už nás čekala cesta téměř jen z kopce.

Protože se snažíme poznávat přírodu a teď v prosinci se bavíme o krmítkách, byli jsme z domu vybaveni potravou pro zvířátka, kterou jsme zaplnili prázdný krmelec kousek za hájovnou. Stačila chvíle a prázdný krmelec byl ověšen mrkvičkami, naplněn zrníčky, zelím a jablíčky pro zvířátka. Pokračovali jsme tedy v cestě, abychom mohli nechat zvířátka v klidu přijít a pochutnat si na zimní hostině.

Už se nám šlo lépe, a tak jsme začali hrát cestou už i hry – odhadovali jsme vzdálenosti vlastním počtem kroků, hráli jsme předbíhání za pochodu a potom i přechod bráněným územím, kde jsme byli ostřelováni šiškami. Kluci žadonili, aby jeden přechod území nebyl na dvě vyrovnané skupinky, ale kluci proti holkám, a tak holky svolily a udělaly klukům radost. Zpívali jsme písničky, povídali si, dávali si hádanky a užívali si krásných výhledů přírody.

Na posledním úseku jsme již museli dávat trochu větší pozor na kluzké listí a kameny, ale i ten jsme zvládli, viděli před sebou hrad Pernštejn – a to bylo znamení konce cesty. Naposledy jsme se společně po celé cestě vyfotili a ve vlaku zapsali krátké reportáže z dnešního pozorování a výletu do lesa.

Veverky: Naše výprava začala v neděli ráno na Brněnském hlavním nádraží. Odtud jsme jeli vlakem do Tišnova a potom autobusem do Lomnice. Když jsme vylezli z autobusu, zrovna zvonily zvony. Pokračovali jsme po naučné stezce Járy Cimrmana. Jednotlivým tabulím se říkalo plahočiny. Plahočení po plahočinách do kopce nám moc neulehčila ani mlha, která pořád houstla. Najednou jsme ale vyšli z mlhy ven a začalo na nás svítit sluníčko. Před sebou jsme už viděli další tabuli! Jenže to by nesměla být naučná stezka Járy Cimrmana, aby si z nás někde nevystřelil. Tabule byla prázdná!!! Rozčíleně jsme pokračovali dál a zase jsme vešli do mlhy. Po cestě jsme hráli hry a u hájovny, kde byla Cimrmanova socha, jsme si dali oběd. Viděli jsme i Alpy: Nakonec jsme příjemně unavení dorazili na nádraží v Nedvědicích.

Pilné sovy: Šli jsme na výpravu do přírody. Šli jsme po stezce Járy Cimrmana (po žluté). Došli jsme do lesa. Tabulek Járy Cimrmana bylo 6, ale5. tam nebyla. Potom jsme šli na nějakou horu a tam jsme šli

v bahně a okolo byly kameny (málem jsme spadli). A potom jsme šli stejnou cestou dolů k vlaku. Na ten jsme čekali 10 minut a Berry nás fotila. A když konečně přijel vlak, tak jsme 5 minut čekali v něm a potom vyjeli. A ve vlaku jsme hráli poua. A teď píšeme zprávu – tjadá!

Bílí tygři: Měli jsme sraz na hlavním nádraží. Jeli jsme vlakem a autobusem. Potom jsme šli kousek pěšky a došli jsme k ceduli naučné stezky Járy Cimrmana. Skoro celou cestu jsme šli do kopce. Na kopci jsme si dali oběd a cestou jsme hráli hry. Ušli jsme přibližně 13 km. Cestou jsme se smáli a vykládali jsme si. Na nádraží jsme přišli přibližně na třičtvrtě na dvě. Jednou jsme přestupovali a ve vlaku jsme si povídali. A psali deníky.

Lesní myslivci: V 7.25 hodin jsme se sešli ve vestibulu Hlavního nádraží v Brně. Asi v 7.45 hodin jsme odjeli vlakem do Tišnova. Odtud jsme přesedli na autobus a jeli do „neznámého“ města. Poté nastala dlouhá chůze. Šli jsme po stezce Járy Cimrmana. Měli jsme navštívit 5 zastávek a cílovou. Ale 2. jsme přešli a u 5. byla jen cedule bez nápisu. 6. byla nejzajímavější – viděli jsme výhled na Alpy – Francovky J Po cestě jsme různě zastavovali. Následující zastávka trvala nejdéle. Putování pokračovalo. Ke konci cesty jsme procházeli nejobtížnější částí výpravy. Po strmé cestě se válelo mokré listí, mokré kameny a po kořenech stromů se dalo taky snáze uklouznout. Naštěstí všichni došli bez zranění. Došli jsme na nádraží. Opět jsme jednou přestupovali. Rodiče si většinu vyzvedli na místě srazu v 15.07 hodin. Výprava byla úžasná a pochybuji, že se někomu nelíbila.

Olivy: Dnes jsme byli v Tišnově. Bylo to dobrý, když jsme jeli vlakem a Berry nám dala takový papírek, kde bylo napsané A B C… a my jsme měli hledat očima věci na A B…. No a fakt to bylo dobrý, jak jsme to dělali. My Olivy jsme to měli stejné jako Sovy a potom jsme jeli autobusem a pak jsme vystoupili a šli a šli jsme furt a furt, ale šíleně nás bolely nohy. Ale Áně tekla krev z nosu, a tak jsme se chvíli zastavili. Jo, ale to byla stezka Járy Cimrmana. A to mě štvalo, jak jsme se najedli až u hájovny.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *