Konečně skončily prázdniny a my se zase mohli vidět! No jo – Pandy se sešly na potáborovce!

Nanečisto jsme se sešli už v pátek, abychom pod vedením Emy a Jimmyho nacvičili program na sobotní bohoslužbu. V sobotu jsme se sešli již „na ostro“ v krojích a užili si speciální sobotu. Před naším programem totiž bylo požehnání pro nás, děti, do nového školního roku. A to potřebujeme…

Čekal nás námi připravený program, který jsme po slavnostním nástupu začali veršem z Bible, že „světlem pro mé nohy je Tvé světlo.“ Jsme Pathfindeři, a ti hledají cestu. Často se k tomu hodí světlo. Pak jsme pověděli, jaký byl tábor, loučili se s nejstaršími, kteří jdou do Plejád, a také blahopřáli slibařům z tábora. I Plejády se s námi prostřednictvím jediného zástupce Vítka podělily, jaký byl tábor.

Po skončení bohoslužby nás čekal i s rodiči společný oběd, kde jsme si mohli poprvé prohlédnout kroniku za loňský školní rok a také táborové video. Pak jsme rodiče vyhnali (né, odešli sami) a šli ven! Tam nás čekaly na procházce 4 úkoly s Biblickou tematikou. Zároveň jsme se mohli pokochat výhledem na Brno.

Po návratu jsme měli hlad – a tak jsme si museli sami rozdělit práci a nachystat večeři. Jak nám chutnala! Pak jsme šli ještě na chvíli ven a po návratu dlouho zpívali mnoho písniček a ukončovali si sobotu. Po tradičních deskových hrách a dobrotách k nim jsme se vydali do spacáků.

Ráno bylo pro některé těžší – protože si nedali říct a v noci si chtěli pořád povídat. Ale po snídani a krátkém Mirkově zamyšlení za námi přišel strejda Martin a šli jsme na dopolední výlet. Prvně jsme hráli mrkanou a pak jsme došli k opuštěným kolejím, kde nás čekaly souboje ve stabilitě. Dokonce jsme našli kudlanku! Pokračovali jsme na volné prostranství, kde nás čekala vrcholná bojovka. Boj o šátky. Vedoucí chtěli trochu rozhýbat hru, a tak nerozvahy na hranicích území občas popadli do náruče a unesli do zajetí. Stelinka se u toho ale hněvala, že „to není fér, vy je přitahujete!“

Nedalo se nic dělat, sluníčko pálilo, naše bříška zase začínala kručet, a tak jsme se vydali na oběd. Ten se ale musel prvně připravit. A protože bez práce nejsou koláče, museli jsme pod vedením Betty uklidit všechna místa, kde jsme bydleli, aby se strýc Raiser nemusel zlobit J Po obědě jsme ještě stihli jít na chvíli do Lužánek. A pak jsme se již museli rozloučit doopravdy. Ale ne na dlouho! Již v pondělí nás čekala první schůzka na zahájení školního roku. Ale už bez nejstarších, kteří opravdu odchází do Plejád. Věříme, že se s nimi ale budeme i nadále vídat.

Fotky: Rajče

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *