Letošní tábor byl jiný, než minulé roky. Byl totiž společný pro Pandy i Plejády, oddíly Klubu Pathfinder sboru Střední.

První večer byl náročný – provozní informace a vše, co je potřeba, se míhalo jedno za druhým, byli jsme už ubytovaní, měli namalované erby na své stany, sepisovali společně táborový řád a unaveně šli spát, abychom si mohli celý tábor užívat. Vše je totiž teprve před námi 🙂

Ve čtvrtek přišel první úraz – Jezevec špatně skočil, udělal si pravděpodobně výron na kotníku a maminka si ho další den musela odvést domů. O to více se budeme těšit, až ho zase uvidíme na schůzkách. Pandy čekalo první archeologické bádání – musely podle mapy nalézt naleziště, které vyznačily provázky, vykopaly kousky květináče, očistily kartáčkem a slepily. V pátek jsme stříleli z různých věcí – kuš z ramínka, vzduchovka, luk a velké železné praky. Měli jsme velké sprchování a čekala nás odpočinková sobota.

Jsme rádi, že nás v ní mohl navštívit strýc Jenda s tetou Vojtěškou a mohli jsme přemýšlet, co nás v životě nasměrovává. Že věci se lépe hledají podle mapy nebo poslepu orientuje, když nás někdo naviguje. A že tím vším může být do našeho života Bible. Odpoledne jsme luštili verše z Bible a hráli pantomimu a už byl zase večer, který jsme si užili s opékáním špekáčků.

V neděli jsme mohli uzavřít první bobříky otužilosti, které probíhaly ještě před rozcvičkou v nedalekém rybníce. Po dopolední práci se Pandy vydaly putovat po „chrámech“ okolo rybníka, kde musely plnit další úkoly, aby si vybojovaly puzzli s mapou a informacemi k závěrečnému minipochodu. Protože nastalo opravdu veliké horko, hráli jsme s oběma oddíly různé stříkací a vodní hry, večer měly starší děti za odměnu dokonce noční hru. A ejhle, dostáváme se do druhé půlky tábora. V pondělí jsme v rámci her procvičily šifrování a česká přísloví a chodili labyrintem jako Minotaurus. Plejády nás totiž opustily na celodenní výlet.

V úterý jsme zkoušeli netradiční olympijské hry, jako závody na osminožkách, běhy na lyžích a podobně. Pandy se odpoledne vydaly na dvoudenní putování do míst, kde v pondělí byly Plejády, aby jim nic neušlo. V noci nám sice pršelo – ale paradoxně to byla jedna z nejteplejších nocí (v táboře bylo přes den přes 30 stupňů, ale v noci velmi chladno). Byla veliká bouřka, ale protože děti spaly na jedné hromadě u sebe, úplně bouřku zaspaly – což by se v táboře nestalo. Takže vše dopadlo dobře 🙂 Ve středu ráno se musely Pandy po skupinkách vydat zpátky, abychom se opět sešli s Plejádami. Pro některé děti byl puťáček náročný – přece jen za dva dny ušly 18 km, a tak došly, zalezly do stanů a do oběda tiše ležely. A protože hned při návratu začalo pršet a všichni byli příjemně utahaní z nedávných veder, odpoledne se neslo v duchu deskových her a v mezičasech i fotbalu. Večer všichni bez odmluv zalehli do spacáků a spali.

Už jsme se překulili do čtvrtka. Hráli jsme piráty a obchodníky a odpoledne nás opustily zase pro změnu Plejády na dvoudenní puťáček. Pandy mezitím dodělávaly úkoly, aby získaly úplně všechny kousky puzzlí a večer za odměnu mohly všechny spát v tee-pee. Už přišel pátek s vyvrcholením hry pro Pandy (a pro Plejády vlastně na puťáku, kde šli Stezku odvahy, což bylo jejich téma táborové hry) – děti se vydaly na trasu, kde získaly části sextantu a pomocí návodu, který vycházel z videa, ho postavily a změřily výšku našeho stožáru. Odpoledne se vrátily Plejády, užili jsme si společně baseball a vrhli se na sprchování.

Pandy měly také poslední pobožnost se strýcem Vlastíkem, který nás ráno a večer provázel příběhy různých biblických osob, které nasměrovávaly Izraelský národ k Pánu Bohu – hlavně o soudcích a prorocích. Rozloučili jsme se tedy s ním a popřáli mu dobrou cestu domů. Plejády se v pobožnostech zase zamýšlely nad příběhem Ester.

V sobotu už na vedoucí padal lehký smutek – uzavírali jsme bodování stanů, největšího pomocníka „Akalina“, našich her a psali si navzájem wikaha – krátké dopisy pro sebe navzájem. Celý tábor se pro Pandy nesl v duchu hledání částí sextantu, jakožto druhého orientačního prvku ke kompasu pro mořeplavce. V sobotu se jim uzavřela ale i duchovní část opět se strýcem Jendou, ve které jsme objevovali prostředky orientace k Pánu Bohu, tentokrát prostřednictvím modlitby. Děkovalo se kuchařce, vedoucím, dětem a hlavně Stvořiteli za perfektní tábor. Dokonce si potlesk zasloužila Stelinka, která večer před tím dojela si tábor poprvé vyzkoušet na dvě noci. Večer se nám nechtělo jít spát, ale únava zvítězila. Neděle se samozřejmě nesla v duchu balení hromady věcí. Zbourat tee-pee, nabalit děti, materiál, roztřídit ho a vyklidit stany. Cestou na vlak jsme si užili první zmrzlinu a ochutnali poslední ZONky. Ve vlaku už starší děti začaly pospáváním dohánět deficit, mladší si snažily užít sebe navzájem a všichni jsme se těšili na rodiče.

Tento tábor byl jiný a stále nevím, čím přesně. Nebyla jsem z něj tolik unavená, všude vládla pohoda a obešli jsme se bez vážných úrazů. Přes vedra jsme se mohli vždy schladit v nedalekém rybníce a déšť nikdy netrval dlouho, aby nám mohl překazit program. I přes velké množství dětí a účasti staršího oddílu, který je zvyklý spíše na putovní tábory, vše proběhlo bez problémů a my byli opravdu všichni spokojení. O to více se těšíme, až se v září zase setkáme.

Více se o našem táboře můžete dočíst v našich kronikách a fotky nalézt v internetových galeriích obou oddílů.

Verča Justrová

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *